Fotografie:

Zařazení: Ostatní zakrslá plemena (ve Vzorníku plemen drůbeže skupina H2)

Původ: Německo

Kroužek: kohout 13 mm, slepice 11 mm

Vznik plemene

Standard německých zakrslých slepic byl stanoven 24. 11. 1917 v Berlíně. Jejich šlechtění začalo ale již v roce 1911, kdy Wilhelm Müller křížil bantamky a fénixky. Později byla použita i krajová zakrslá plemena a zdrobnělé bojovnice staroanglické. Prvním barevným rázem byly divoké, ve stejném roce byly předvedeny i zlatokrké a stříbrokrké.

Plemenné znaky

Tak jako všechna zakrslá plemena, i německé zakrslé jsou malého tělesného rámce, hmotnost kohouta do 1 roku se pohybuje v rozmezí 0,7–0,8 kg, starší kohouti mohou mít i 0,9 kg. U slepic je to do jednoho roku 0,5–0,6 kg, u starších 0,7 kg.

Německé zakrslé se vyznačují variabilitou typu, vývoj jde směrem k fénixce. Někdy je problém je od fénixek rozlišit. Jejich trup je dlouhý, téměř vodorovně nesený, válcovitý. Délka trupu by měla být alespoň dvojnásobkem jeho hloubky. Záda by měla být středně dlouhá, jejich přechod do sedlového závěsu a pod úhlem 30° nasazeného ocasu je plynulý. Ocas tvoří dlouhé, jen velmi lehce rozevřené rejdováky a dlouhé, výrazně zahnuté srpy. Ocas slepice je také dlouhý, z linie sedla plynule přechází pod úhlem 15°. Horní rejdováky jsou mírně zahnuté.

Prsa a břicho musí být plné, prsa poněkud vypjatá, křídla se požadují delší a na rozdíl od většiny zakrslých plemen k trupu pevně přiléhají. Ramena částečně překrývá krční závěs, část letek závěs sedlový. Středně dlouhý lehce zahnutý krk zdobí dlouhý bohatý krční závěs.

Hlava by měla být malá, klenutá a krátká, také tmavě rohový zobák se požaduje krátký, silný u kořene a jen lehce zahnutý. Typický je jednoduchý, vzpřímený hřeben jemné tkáně s 4–6 zuby. Praporek od týlu odstává. Také laloky jsou jemné struktury, musí být malé a oválné. Ušnice jsou menší, bílé, hladké a přilehlé. Oči by měly být tmavě červené.

Modrošedé běháky by měly být středně dlouhé a jemné, holeně kratší, dobře opeřené, poněkud vystupující.

Kůže musí být bílá, opeření bohatší, ale těsně přilehlé.

Nejčastější exteriérové vady

Občas se vyskytují znaky hrubé konstituce. Nepřípustné jsou vady v utváření trupu, ten nesmí být krátký a hrubý, déle svěšená křídla, dlouhé, hrubé či nazelenalé běháky nebo řídké opeření.

Nedostatky jsou i v utváření ocasu, k těm závažným patří krátký nebo široce rozevřený ocas nebo naopak příliš dlouhé, až na zem spadající srpy. Trestá se také výrazný zlom při přechodu sedla do ocasu. Vadou jsou pročervenalé, hrubé ušnice či velký hrubý hřeben. U slepic nesmí být hřeben klopený.

Barevné rázy

Německé zakrslé se chovají ve více barevných rázech, jejich seznam naleznete v tabulce.

Užitkovost

Snáška se pohybuje v rozmezí od 80 do 100 vajec s bílou skořápkou, minimální hmotnost násadových vajec je 30 g.

Specifika chovu

Německé zakrslé jsou velmi temperamentní plemeno, proto jsou pro ně zvlášť vhodné velké výběhy. Dají se ale chovat i ve voliérách. Zaznamenány nejsou žádné problémy s líhnutím, líhnivost může být i 80 %. Také odchovy bývají bezproblémové, pokud jsou kuřatům vytvořeny vhodné podmínky, zejména vyhovující složení krmné dávky.

Klub uvádí, že je potřeba se vyhnout křížení s jinými plemeny.

Zahraničí

Německý klub se prezentuje na stránkách: http://www.deutsche-zwerghuehner.de/. Naleznete zde i seznam chovatelů německých zakrslých. Na http://www.youtube.com/playlist?list=PL3813E6313BEF736E je i seznam krátkých videí jednotlivých barevných rázů.

Klub

Německé zakrslé u nás nepatří k často chovaným plemenům, na výstavách jsou spíše raritou, zpestřením… Klub jejich chovatelů tu nepracuje.